Kurz ,,Křída a rudka pro pokročilejší"

Po opravdu dlouhé době jsem se konečně dostala k uskutečnění nápadu, který mi už od září leží v hlavě, takže právě o této události bude následujících několik odstavců.

Začátkem nového školního roku 2015/2016 jsem se zúčastnila víkendového kurzu ,,Křída a rudka pro pokročilejší", který jsem si objednala přes Slevomat. Vzhledem k tomu, že jsem se už jednou výtvarného kurzu účastnila, věděla jsem, co mě čeká. No, nebo jsem si to alespoň myslela... 

Nejdřív jsem totiž musela poslat nějaké své výtvory (přes e-mail), aby věděli, k jak moc pokročilým mě mají zařadit. Jenže jak se později ukázalo, nebylo to vůbec potřeba (později vysvětlím).

DEN 1

Když jsem přišla v daný den na místo určení, překvapilo mě, kolik lidí se tohoto kurzu účastní. Především těch několik dětí (ve věku okolo 9-10 let, ale můj odhad je natolik špatný, že radši počítejte +- tři roky :-D). Přišla jsem poměrně na čas, takže moc volných míst už nebylo. Vybrala jsem si systematicky právě to nejhorší - tedy zády k lektorům (nedobrovolně samozřejmě). Další překvapení přišlo v podobě pomůcek. Lektor nám rozdával ubrousky, tužky, gumy a ,,uchošťoury" (omlouvám se za tento výraz, ale nenapadá mě, jak jinak to nazvat, tak snad si rozumíme :-D). Když jsem dostala do rukou stoh papírů, na kterých byly obličeje známých lidí (opět jsem většinu z těchto celebrit neznala), napadlo mě, že je tu něco špatně, protože stejný průběh měl kurz kreslení pravou mozkovou hemisférou, který jsem absolvovala minulý rok. Po chvíli mi to nedalo a zeptala se, jestli jsem tu správně na kurzu ,,křídy a rudky...". Nakonec se tedy ukázalo, že jsem sice trefila místnost, ale moje lektorka sedí u jiného stolu. Byla jsem totiž JEDINÁ zájemkyně o tento kurz, což nakonec vůbec nevadilo, protože jsem měla vlastně takovou soukromou výuku. Ale koho by napadlo, že nechají dva kurzy v jedné místnosti současně?

Abych se rozkreslila a lektorka, která byla mimochodem naprosto skvělá, zjistila, co zvládnu a co ne, dala mi předlohu s baletkami a k tomu krabičku křídových pastelů. Mohla jsem si vybrat barvy a tóny, jaké jsem chtěla, takže jsem se nemusela držet barevnosti předlohy. 

křídové tanečnice

Jak tedy můžete vidět na obrázku, pustila jsem se do spíše dívčích odstínů (předloha byla laděna do modré s červenými drobnostmi). S tímto prvním obrázkem byla lektorka spokojená a usoudila, že mi nebude muset vykládat úplné základy práce s tímto materiálem.  
Dalším mým úkolem bylo zachycení jiné baletky. tentokrát bylo cílem zaměřit se na jednotlivé odstíny, světlo a stín a také vystihnout pohyb.

baletka v modrém podání

Sice se zdá, že má neúměrně dlouhou nohu, ale mám pocit, že na předloze to vytvářelo podobný dojem. 
Po obědě (kurz probíhal v hotelu, jehož součástí byla restaurace) jsme přešly (v tomto případě se nejedná o hrubku, ale já i moje lektorka jsme ženy, takže tvrdá koncovka ,,y" je na místě :-)) od postav ke krajinám. U kresby této tématiky jsem se naučila správně volit rozvrstvení jednotlivých barev (napřed jednolitý barevný podklad a následně jednotlivé tahy od tmavých po světlé barvy, aby vše vyniklo).

První kresbou z ,,krajinkové série" byl tento obrázek: 

Kytky kam se podíváš

Není to sice krajina, ale kytky jsou taky z přírody, ne? A příroda je v krajině...nebo naopak? Tak, či tak, šlo spíš o barvy než o tvary, na rozdíl od postav.

K dalšímu procvičování barev, stínů a hlavně vystihnutí vzdáleností jsem dostala na výběr několik předloh (obrázky se stromy, parky...). Vybrala jsem si ten nejbarevnější (aby to náhodou nebylo moc snadné) a vytvořila následující obrázek.

Přírodně umělé barvy

Působí to sice dost přeplácaně, teda aspoň podle mě, ale opravdu to tak na té předloze bylo! :-D
Sama jsem občas nevěřila, že zrovna tyto barvy (třeba fialová) patří na obrázek s tímto motivem, ale hned o pár hodin později jsem se o tom venku přesvědčila sama - když jsem šla na autobus, bylo na obloze naprosto neuvěřitelné množství barev a tónů! Proto už teď s klidným srdcem plácám barvy, které mě napadnou a pořád ve mně zůstává ta špetka naděje, že to nebude na vyhození.

Poslední výtvor prvního dne...už jsem zmiňovala, že to byl víkendový kurz?...mě ze začátku lehce vyděsil. Lektorka mi totiž dala na výběr z několika barev takových ,,spešl" tvrdých papírů s hodně drsnou texturou, které mimo jiné taky vypadaly opravdu draze, takže bylo na místě je jen tak pro nic za nic nezničit. Zvlášť když mi byla dána taková důvěra. Vybrala jsem si tmavě šedý, protože se mi líbil k té bustě Mikoláše Alše, kterou mezitím lektorka položila na stůl. 
Protože jsem si vážně nevěřila, bylo mi dovoleno udělat si nákres na klasický měkký papír. 

Hlavička velikána (Mikoláš Aleš) č. 1

Obrázek je dost velký, proto jsem ho musela vyfotit. Pravděpodobně to ovlivnilo kvalitu, takže výmluva je na světě :-). 
Po tomto nákresu jsem se odhodlala i na ten ,,super-papír", jenže jsem to nestihla celé. Zbytek jsem dodělávala následující den.


DEN 2

Hlavička velikána (Mikoláš Aleš) č. 2

Všímavému pozorovateli určitě neuniklo, že si tito dva pánové nejsou moc podobní (přestože se jedná o jednu osobu). Ráda bych tuto skutečnost nějak objasnila, ale bohužel sama neznám důvod :-D. Nejspíš to bude úhlem pohledu a aktuální (ne)šikovností.

Potom jsme přešly k rudce. Na práci s tímto materiálem jsem se těšila, protože přesto, že jsem si ji sama domů pořídila, moc s tím neumím (...názorná ukázka toho, jak se dají v jedné větě použít tři rody pro označení jedné věci). 
Před první kresbou jsem se jen učila vytvářet různé tahy a stínovat. Rozdíl oproti uhlu nebo křídě je hlavně v tom, že rudka se nějak nemaže, takže veškerá snaha o stínování je v jemných tazích a hustota čar právě udává světlo/stín. 

sedící hadra

 U této kresby šlo především o vystihnutí perspektivy a odlišení vzdáleností. Což bylo samozřejmě důsledkem stínování. Určitě řadě z vás neuniklo, že obrázek není dokončen. To je proto, že tu hadru už nebavilo sedět na židli, tak se z toho složila...ne, prostě jsem jen pomalá a byl čas přejít k dalšímu úkolu :-).
Není mi úplně jasné, proč mám z rudky tak málo obrázků, ale matně si vybavuji, že mi to dost trvalo (tím, že se rudka nemaže, trvá daleko déle pokrýt celou plochu). Navíc některé obrázky jsem si nenechávala. Byly spíše zkušební (např. jsem kreslila svoji lektorku). 
A právě po těchto cvičeních jsem byla opět připuštěna k tomu ,,hustému papíru". Tentokrát mi byla předlohou slečna z fotky, kterou jsem si vybrala z několika dalších. Dost možná je známá, ale já a celebrity...

špatný pokus taky pokus

Jak si můžete všimnout na fotce, povedlo se mi znehodnotit papír svoji nešikovností, proto mi lektorka tužkou naznačila, co mám spravit a na další papír jsem to zkusila znovu.

druhý pokus o neznámou tajemnou

U této fotky je bohužel levý dolní roh přesvětlený, ale jinak to moc nešlo. Při druhém pokusu jsem změnila barvu papíru i rudky (existuje totiž více variant - od tmavošedé až po světle červenou). Tentokrát jsem se už dopracovala i k oblečení. Musím ale uznat, že s rudkou jsou to daleko větší nervy, protože co jednou nakreslím už nevezmu zpět (je to jako mluvení...akorát u kreslení víc přemýšlím :-)). 


To by bylo teda vše z mé zkušenosti s tímto kurzem, ale kdyby někoho zajímalo něco víc, klidně pište komentáře, nebo se ptejte (vy, co mě znáte). 

Děkuji za přečtení, nebo aspoň za tu námahu sjet až sem. :-)

Dřevěný ale věrný

Už delší dobu jsem se poohlížela po něčem, co by mohlo zvednout kvalitu mé tvorby. Lepší tužky, uhly, štětce...nic z toho nebylo to pravé. Potom mě napadlo (také díky hodinám výtvarky v DDM), že by to mohlo být v technice. Proto jsem se rozhodla pořídit si stojan. Jenže rozhodnutí samo o sobě nestačilo. Bylo třeba vybrat typ, velikost, tvar, výrobce... Nakonec se zdálo nejlepším řešením vyrobit si doma vlastní originální malířský stojan na míru. 

Tohle je tedy náš krasavec - opravdu velký podíl na tom má tatínek (takže ho musím zde uvést jako spoluautora), ale já jsem navrhovala, radila a pak i pomáhala :-D.

Milovaný a dřevěný podpůrce kreseb/maleb

Je to vlastně celkem jednoduchá dřevěná konstrukce s přihrádkou na různé kreslicí a malovací (opravdu zvláštní slovo) potřeby. Celé je to podepřeno ,,nožkou" (říkáme jí ,,alespoň ta přední nožka" ...což je tuším z nějakého českého filmu). Dá se libovolně polohovat, a to je opravdu výhodné :-D. Dokonce jsme skvěle vymysleli (ne úplně já sama) systém, který dovoluje měnit výšku přihrádky. Nakonec jsme použili kouzelnou kuličku. Ve skutečnosti celé její kouzlo spočívá v tom, že se s ní dá kroutit a tím se zafixuje posuvná část k té pevné. 

Zadní strana stojanu

Detail posuvného systému

To by teda bylo zhruba všechno k výrobě mého prvního stojanu a teď už zbývá jen ta samotná práce na něm :-). Snad na něj nezanevřu...

,,Z jiného soudku"

,,Z jiného soudku"

Jak už napovídá samotný název článku, zabývala jsem se i lehce jiným stylem, než je pro mě obvyklý. U kreslení jsem ale samozřejmě zůstala. Akorát jsem z realistických postav přešla na ty animované (pochopitelně ne napořád, ale je přínosné vyzkoušet si co nejvíce stylů). Konkrétně se tedy jedná o japonské postavičky, známé pod označením ,,Manga". 

Mohla jsem si možná napřed nastudovat, jak se vůbec tyto postavičky kreslí (nebo alespoň průměrně inteligentní člověk by to tak udělal), ale já jsem si to radši vyzkoušela rovnou překreslit. To má zase to kouzlo, že si procvičíte a pozorovací dovednosti (nebo také pravou mozkovou hemisféru, o které jsem se zmiňovala v některém z předešlých článků). 

Tady je teda jedna z mých prvních kreseb anime postav.

Usui a Misaki

Jedná se o hlavní postavy anime seriálu ,,Kaichou wa maid sama". Byl to vůbec první seriál tohoto druhu, který jsem viděla, ale to sem nepatří :-). 

Je to pro mě dost rozdílné od ,,obyčejného" kreslení, protože obrysy jsou fixou a vnitřek pastelkami. Obvykle totiž kreslím tužkou, nebo křídami, pastely... 

Další kresbou v tomto duchu byla tato:

 

Yoshioka a Kou

Na tomto obrázku jdou bohužel dost vidět tahy pastelkou, protože jsem ní vybarvovala velkou plochu (vlasy slečny). Modrý svetr je kreslen pastely, proto je na pohled hezčí (aspoň podle mě) :-). Do budoucna to určitě vyřeším jiným materiálem. Berte to teda, prosím, s rezervou :-). 

Taky se chystám pořádně nastudovat anatomii (jak reálného člověka, tak těchto japonečků). Doufám teda, že příští pokusy budou zdařilejší!

STUDIJNÍ KRESBA A MALBA - zdokonalování pod odbornějším vedením

Od září 2014 chodím do výtvarky pod vedením DDM. Ne, že by mi kreslení a malování doma nestačilo, ale člověk se v činnosti nejvíce zdokonalí, když na něj dohlíží odborník. Přihlásila jsem se tedy na STUDIJNÍ KRESBU A MALBU. Mám to hned naproti škole, takže po vyučování stačí jen přeběhnout silnici a voilà - jsem na místě :-).

Naše první práce byla založená na schopnosti míchání barev a oblíbených kombinacích. Každá (jsme tam samé holky) si vzala jeden kámen a vybrala na něm určitý detail, který chtěla malovat. Potom jsme dostaly k dispozici několik tub temperových barev a vymáčkly je na paletu. Měly jsme modrou, červenou, zelenou a žlutou. Já jsem si zelenou nebrala, protože mi bylo od začátku jasné, které barvy bude mít můj výkres na sobě. Naším úkolem totiž bylo přenést zvolenou část kamene na papír a používat přitom naše oblíbené barvy s ohledem na ,,světlo" a ,,stín". Miluju barvu oblohy při západu slunce. To jsem si ale uvědomila až po tom, co jsem se zadívala na svůj obrázek a přemýšlela, proč jsem použila právě tyto barvy. Dala bych sem fotku, ale momentálně je mezi vystavenými obrázky v Moravské filharmonii v Mozartově sále, takže ji přidám možná později.

Následující výtvarku (míváme dvě hodiny) jsme měly za použití stejných barev, jako u kamene, namalovat výhled z našeho domu (okna, balkonu,...). S tímto úkolem jsem měla lehce problém, protože je pro mě těžké vybavit si z hlavy určitý pohled. Kromě toho - mám v pokoji střešní okna, takže nic než oblohu bych malovat nemohla. Proto jsem se rozhodla namalovat krajinu kousek od našeho domu. Je tam pole, pár stromů (lidově řečeno ,,hájek") a v dáli sousední město. 

Fotku tohoto výtvoru (bohužel) mám. 

západ slunce nad polem

Je to už déle, co jsem tento obrázek malovala, takže je docela normální, že už se mi nelíbí. Ale aspoň můžu mít pocit, že jsem se od té doby zlepšila, když si teď sama uvědomuji chyby svého staršího výtvoru. I když zrovna v tomto případě jsem je viděla už tenkrát :-D.

U míchání barev jsme zůstaly i v dalších dvou hodinách. Učily jsme se napojovat odstíny barev. Na bílém papíru jsme udělaly třemi barvami - modrou, červenou a žlutou - tři ,,kapance" (netuším, jak jinak nazvat tu prapodivnost vzniklou kapnutím barvy na papír) do pomyslného trojúhelníku a potom jsme se je snažily plynule propojit.

Je mi jasné, že z mého ,,superpopisu" si nikdo nemůže představit nic konkrétního, proto přikládám fotografii.

barevné spektrum

V jednu chvíli to vypadalo opravdu nadějně... ale potom se ke mně vrátila má obvyklá ,,levost" a přechod z červené na modrou a z modré (potom už zelené) na žlutou se nějak zmršil. Ono se to nezdá, ale není to úplně nejjednodušší.

I v další hodině jsme pokračovaly s temperami. Tentokrát jsme se ale přemístily k malířským stojanům. Pro mě to bylo první setkání s tímto skvělým kusem dřeva, takže jsem z toho měla dvojnásobnou radost. Malovaly jsme zátiší. Na dřevěném podstavci byla mísa s různými druhy dýní. Pod mísou byl šátek a jakási batikovaná hadra. Za tím vším byl malířský stojan s přehozeným zeleným plátnem. Do barev jsme měly přimíchané lepidlo (tuším, že Herkules - co taky jiného, když není po ruce slepice s čerstvě sneseným vejcem ;-)), aby měly barvy hezčí odstín a konzistenci. Když bylo mé ,,veledílo" hotové, cítila jsem se opravdu umělecky. Tento pocit mě ale přešel ve chvíli, kdy obraz zaschl. Na to si člověk prostě musí zvyknout - každý výtvor malovaný barvami vypadá za mokra (čerstva) lépe. 

Tady je tedy mé zátiší (milovníci Spongeboba si mohou přimyslet ,,Bikin") :-).

zátiší s dýněmi

Tato práce trvala o něco déle (dvě výtvarky, takže celkem čtyři hodiny). Proto se také kvalita trochu změnila - bylo těžké po týdnu namíchat stejné odstíny barev. Je tedy možné, že původní verze byla vydařenější. Konkrétně ta zelená dýně, či co to je, měla při první hodině hezčí barvu. 

Úkolem následující výtvarky bylo zachycení dalšího zátiší. Tentokrát jsme však měly k dispozici pastely. Byla jsem ráda. Vždycky, když si můžu vybrat mezi suchou a mokrou (nebo prostě temperovou/vodovkovou/jakoukoliv jinou) technikou, vyberu si tu suchou (tužka, uhel, pastel,...). Naším modelem byly bundy. Dokonce i moje si ,,zahrála" :-). Pověsily jsme je na podložku na malířském stojanu, samy jsme si stouply každá ke svému (stojanu) a snažily se zachytit odlišnost materiálů. I tato práce nám trvala více hodin.

A tady je moje dílo s mojí bundou (úplně nalevo) a šálou (ta jediná, co tam je).

Bundy (prý ,,setkání přátel")

S tímto obrazem jsem byla vcelku spokojená. Po dokončení se to zafiksovalo sprejem (Fiksativem). To lehce změnilo odstín barev - ztmavilo je to. Akorát ta moje bunda si není, chudák, vůbec podobná. Ještě štěstí, že se neviděla.

V jedné z dalších výtvarek jsme se opět vrátily ke stojanům, tentokrát ale s uhlem a tužkou. Dokonce jsme měly modelku (slečnu z vysoké školy), která nám celé dvě hodiny seděla a my jsme ji kreslily. Ale nemyslím si, že by to bylo nějak nepohodlné - dokonce měla dvě židle :-). 

U kreslení postavy bylo nejdůležitější správně rozvrhnout jednotlivé části těla. Měly jsme to o to těžší, že slečna byla v polo-lehu, takže neplatila stejná pravidla jako u rovně stojící, ani u sedící postavy. Shodou okolností, ve školní výtvarce držíme krok a děláme stejné věci, jako v té v DDM, takže jsem měla v některých věcech trochu větší přehled (jako třeba proporce nebo perspektivu). Dokonce mám obě výtvarky v jeden den :-D, takže když se zrovna nedaří, je to dvojitě nepříjemné.

Ale zpět ke kreslení postavy. Tohle je můj výsledek.

Sedo-ležící postava

Určitě Vám neuniklo, že slečně chybí chodidla a ta druhá, dříve zmiňovaná, židle. Pro obojí mám ale výmluvu! Zaprvé - chodila jsem nikdy kreslit neuměla, neumím a nejspíš to můj osud ani neplánuje... původně tam teda byla, ale i naše učitelka usoudila, že bude lepší jejich dokreslení nechat na dobu neurčitou. Zadruhé - co se týče té židle, tu jsem jednoduše nestihla :-). Vlastně kdybych to tu neprozrazovala, ale jednoduše to označila za ,,autorský záměr", mohla bych z toho vyjít jako vítěz. Pokud jde o výraz postavy, také bych to nějak nerozmazávala. Jak jinak by se měl tvářit člověk bez chodidel a židle? No právě :-).

Ve výtvarce jsme si dokonce jednou zkusily keramiku na hrnčířském kruhu. To ale není kreslení, takže to tu nebudu nějak rozebírat (nehledě na to, že vzniklé produkty ještě pořád nemám u sebe). 

Od kreslení postavy jsme samozřejmě vytvořily ještě hodně obrazů, ale ty jsme ještě nedostaly domů (až na konci pololetí).

Doufám, že se alespoň jeden čtenář pročetl až sem. Pokud ano, chtěla bych Ti poděkovat, protože někdo tak soucitný a trpělivý se jen tak nenajde :-).

Pozn.: Omlouvám se za možnou špatnou kvalitu fotek - všechno jsou to velké formáty (A3 - A1), takže jsem je musela místo skenování fotit.

KURZ KRESLENÍ PRAVOU MOZKOVOU HEMISFÉROU - TUŽKA

V srpnu 2014 jsem se zúčastnila tohoto skvělého kurzu v Brně. (Je to už delší doba, ale až teď jsem se rozhodla pustit se do takhle dlouhého psaní, protože mám nějaké slabší období - nějak se mi nedaří nic čemu věnuji snahu a úsilí. Proto musím zkusit další aktivitu... třeba to prokletí zlomím :-D)

Je všeobecně známo, že se náš mozek (u obdarovanějších jedinců) skládá ze dvou hemisfér (hemi = polovina). Levá se zaměřuje na logické myšlení, paměť a všechny ty věci související s přírodními vědami, zatímco pravá podporuje naše emoce, cítění, kreativitu a snění. Už z takhle jednoduchého popisu mi bylo jasné, že ta pravá bude moje oblíbenější :-) (uznávám, že je možná trochu zvláštní oblibovat si části mozku). Proto jsem se rozhodla ji trochu procvičit a společně s mamkou jsem se přihlásila na kurz.

Mé očekávání bylo neurčité. Především mě zajímalo, jak se dá rozvíjet určitá hemisféra, pak jsem se taky chtěla pořádně naučit kreslit portrét - to bylo součástí kurzu - a nakonec i víkend v Brně bylo to, co mě lákalo :'). 

Na kurzu se sešly samé ženy (a já :-D), včele s lektorkou - taky ženou. Byla to moc milá mladá, čerstvě, paní. Celkem nás bylo asi dvanáct. Věkový průměr se pohyboval klem dvaceti let (s mým odhadem).

První den, hned brzo ráno (alespoň na mé poměry brzo - někdy v devět), jsme se se pokoušely během dvaceti minut nakreslit portrét podle fotky, kterou jsme si přinesly. (Fotku mého výtvoru sice mám, ale dávat ji sem opravdu nebudu.) Potom jsme se učily procvičovat kreslení oběma rukama zároveň. Vzaly jsme si do každé ruky tužku a kreslily nejprve symetrické obrázky, šikovnější z nás pokračovaly složitějšími útvary. Následovala ukázka vnímání tvarů. Vzaly jsme si čistý papír a pravou rukou jsme kreslily vlastní ruku. Háček byl v tom, že jsme se musely dívat pouze na ruku, nikoliv na papír. To se mi opravdu nedařilo, až jsem se sama divila, jaké pěti-(díkybohu, že jen pěti)-prsté monstrum se mi povedlo vytvořit. Další byla na řadě známá iluze: ,,Lidé z profilu, nebo pohár?". Na jednu stranu papíru jsme nakreslily profil tváře (z boku) a poté jsme dostaly za úkol nakreslit naproti němu obrácený, pokud možno totožný, obličej. Výsledkem byla právě zmiňovaná iluze (ovšem pouze tehdy, když se to povedlo). 

Tady je názorná ukázka mé snahy.

Pohár/profily

Pro moji obranu - není to tak snadné, jak by se mohlo zdát, navíc jsem byla ještě naprostý amatér v oblasti používání mozku (po kurzu jsem se naučila používat alespoň jeho část). 

Další úkol bylo překreslování ,,tajemství". Každá jsme dostala obrázek skoro celý překrytý papírem. Na vlastní papír jsme měly překreslovat vždy malou část obrázku, kterou jsme viděly po posunutí papíru níž. Snad si to dokážete představit z mého popisu :-D. Prostě jsme nevěděly, co kreslíme, protože, jak jsme na konci zjistily, obrázek byl ještě ke všemu otočen vzhůru nohama. Když jsme po zoufalém zakreslování nesmyslných čárek, koleček a jiných tvarů vlastní výtvor otočily, vyšel z toho, prý známý, obraz od Picassa. 

Opět ukázka:

Portrét Igora Stravinského

Jen pro představu - zkuste se nějakým způsobem podívat na obrázek vzhůru nohama. Poznali byste, o co se jedná kdybyste viděli vždy jen centimetr? To taky vysvětluje tu malou hlavu a zdeformovaný výraz. Samozřejmě jsem mohla přidat originál obrazu, ale proč bych zbytečně poukazovala na značné nepřesnosti :-). Podstatou tohoto obrázku bylo uvědomování si toho, jak funguje pravá část mozková rozdílně od levé. Levá nám totiž usnadňuje kreslení tím, že nám ,,říká" co vidí. Díky ní si během chvilky, co určitý předmět vidíme, zapamatujeme, jak vypadá, případně rozeznáme, co zobrazuje. Potom nám tedy většinou nedělá problém se alespoň pokusit ho nakreslit. Pravá mozková hemisféra nám ale nevyhodnotí, co vidíme za známý předmět, místo toho vnímá jeho barvu, tvar a také pocit, který v nás vyvolává. Tohle cvičení nám tedy pomohlo naučit se kreslit to, co vidíme a popřít to, co známe.

Potom následovala malá pauza pro čaj a sušenky. Během toho jsme se náramně bavily pohledem na některé zvlášť povedené nestvůrky (můj obrázek k nim naštěstí připočten nebyl). 

Po pauze jsme dostaly do rukou obrázek černé siluety koně na bílém pozadí. Naším úkolem bylo samozřejmě překreslení do negativu (napsala bych ,,znegování", ale působilo by to až příliš matematicky). 

Můj ,,negativní" koník....kdyby se viděl, stejně by nebyl pozitivně naladěn :-D

Polozávodní kůň

Jak můžete vidět na obrázku, rozdělily jsme si papír pomocí os na několik částí. Do největší přišlo tělo, zbylé byly určené zhruba pro končetiny a hlavu. Úkolem bylo kreslení pozadí (myšleno to za koněm) a především vnímat vnější obrys koně. Tužkou jsme tedy kreslily vše kolem koně. Musely jsme přesvědčit mozek, že to uprostřed obrázku vůbec není kůň. Lektorka nás v tom podporovala slovy: ,,Klidně si můžete na konci toho ,pejska' progumovat..." Když se člověk soustředil, opravdu to šlo. Výsledek ovšem není takový, jako byste vědomě kreslili koně. 

Poslední výzva dne byl portrét. Napřed jsme si řekly něco málo ke stínování a také jsme si nakreslily tzv. stupnici odstínů. Potom jsme každá obdržela předlohu s Fučíkem z profilu. Sešly jsme se u jednoho stolu (mám vždycky to štěstí, že můj stůl se stane tím vyvoleným, takže můžu zůstat sedět) a společně se dívaly na ,,světélka" a stíny obrázku. U každé malé části (např. nosních dírek) jsme se pozastavily a sdělovaly si, co nám připomínají. To sloužilo opět k podpoření pravé hemisféry - snažily jsme se totiž potlačit tu levou, která ví, že jsou to nosní dírky. Když jsme skončily s všemožnými názory na ,,gorily" v obočí, ,,šneky" v uchu a ,,rybami" místo řas, pustily jsme se do samotného kreslení. Musím uznat, že už po této lekci se mi kreslilo lépe. Ještě jsme si osvěžily proporce obličeje, přenášení bodů z předlohy na papír podle os. 

S výsledkem jsem byla, snad poprvé za den, vcelku spokojená.

Fučík

 

Tehdy jsem také objevila svůj ,,dar" omlazovat lidi. Povedlo se mi totiž ubrat tomu pánovi zhruba dvacet let. Ale myslím, že by se to mohlo jednou hodit :-). Minimálně při autoportrétu ze několik let.

Následující den nás čekala druhá část kurzu. Ráno jsme začaly s rozhýbáváním rukou. Jednoduše jsme na papír vytvářely krouživými pohyby osmičky. To bylo něco, co musel zvládnout prostě každý! Opravdu to krásně uvolnilo ruku. Hned jsem si řekla, že to budu dělat před každým kreslením...když tak nad tím teď zpětně přemýšlím, od té doby jsem to udělala asi dvakrát. 

Potom jsme dělaly dlouhé tahy, abychom dostaly do ruky švih a taky spirály k uvolnění zápěstí. 

Následovalo zase kreslení oběma rukama. Tentokrát už jsem zvládla, krom srdíček, hrušek a trojúhelníčků, taky auta, motýla, draka a dokonce králíčka s prasátkem :-) (ano, jsem na sebe opravdu hrdá). 

Další na seznamu bylo naše oblíbené kreslení ,,nevímčeho". Tentokrát jsem měla od začátku jisté tušení, co z toho vyleze. Ale to nic nemění na tom, že to bylo těžké. 

Můj výsledek.

Naštvaný trpaslík

Je to sice trošku ušmudlané, ale za to může Šmudla :-). Celkově ten trpaslík a sud vypadají, jako by je přeje parní válec, nebo minimálně tříkolka, ale i tak bych řekla, že je to docela pokrok oproti obrázku z předchozího dne.

Potom jsme byly opět pohoštěny sušenkami a čajem a po chvíli jsme pokračovaly. Čekala nás zase zkouška mozku v podobě negativu. Tentokrát to bylo ale těžší - měli jsme před sebou nějaké kytky (mé hluboké botanické znalosti to tipují na fialky, nebo macešky). Troufám si říct, že se mi to vůbec nepovedlo, ale pro úplnost mého prezentování kurzu budu muset zveřejnit fotku.

Tady tedy je.

Nějaké negativní kytky

 

Opět jsme se musely soustředit na bílé pozadí předlohy (na obrázku potom tužkou vykreslené). Na složitosti tomu přidala místa mezi květy. Ale všechny jsme se s úkolem popraly.

Skoro posledním krůčkem k absolvování kurzu bylo opět procvičení stínování. Tentokrát jsme si to předvedly na nosech. 

Mé dva nosy (podle předlohy).

Dva čichací orgány

Jak si můžete všimnout, první nos je stínován rozmazáváním, zatímco u druhého je použita technika hrubého skoro-šrafování. Vlastně je to totéž, jen u nosu vlevo nejsou stíny rozmazány. 

A konečně završení kurzu - druhý pokus o portrét podle přinesené fotky. Předtím jsme si ještě zopakovaly všechno to, co jsme se za ty dva dny naučily - proporce obličeje, světla, stíny a také vnímání tvarů.

Ukázka mého posledního obrázku.

Poslední práce

Tato krásná slečna je prosím moje sestra. Kde jsou ty časy, kdy si nás ostatní pletli... 

Díky naskenování se nějak zviditelnily nečistoty na papíře. Ve skutečnosti totiž nejdou tolik vidět. 

Kurz bych zhodnotila jako opravdu povedený! Myslím, že bych mohla mluvit za všechny, kdybych řekla, že byl opravdu obohacující a celkově skvělý! Od atmosféry, přes lektorku, až po sušenky a vše to, co jsme se naučily. Rozhodně doporučuji (což je vlastně podstata celého článku) :-). 

Doufám, že se někdo dostal až na tento řádek (pokud ano, patří Vám můj obdiv a vděk). Doufám, že se mi opravdu povedlo zlomit prokletí nedaření se a Vám se moje dlouhé hodnocení kurzu KRESLENÍ PRAVOU MOZKOVOU HEMISFÉROU - TUŽKA alespoň v rámci možností líbilo :-).

Konečně vlastní nápad

Tužka tužkou - tužky sobě

Chtěla jsem zase nakreslit nějaký 3D obrázek. Projela jsem na internetu několik takových předloh, mnohdy i s postupy, ale pak jsem se konečně rozhodla zkusit si vytvořit vlastní. 

Už dlouho jsem ten cíl před sebou měla, jenže jsem pořádně nevěděla jak na to. Teď přišla ta chvíle pro taktiku ,,Pokus - omyl", takže jsem na nic nečekala, zapnula hudbu (nepostradatelná součást jakékoliv práce u stolečku, pokud to má být zábavné), nachystala papír a vybírala modelku z hromady tužek. Nakonec to vyhrála, sice obyčejná, ale u mě nová, žlutá tužka z prodejny KOH-I-NOOR, která se mnou poměrně často cestuje i do školy. 

Napřed, hned po vybrání tužky, bylo potřeba si vymyslet a určit, jakého efektu chci docílit a v jaké poloze tužka bude. Já jsem chtěla vytvořit dojem, že tužka sama kreslí, takže jsem jedním okem (a ne, nejsem chameleon) zkoumala tužku v mé ruce při kreslení a současně jsem ji kreslila. Potom mě napadlo, že by mohla přímo něco kreslit. Jenže to bylo složitější - kdybych doplnila normální 2D kresbu, působilo by to méně realisticky, proto jsem se pokusila o další, alespoň ploviční 3D kresbu. To se ale zrovna dvakrát nepovedlo, takže jsem to tím nejspíš i trochu zkazila. Ale až se mi bude někdy chtít, tak to z toho obrázku buď vygumuji, nebo odstřihnu :-). No a právě pomocí nůžek jsem to taky celé dokončila. Nějak od oka, a taky trochu od pravítka, jsem odstřihla horní část papíru tak, aby zbyl jen samotný vršek tužky.

A takhle to dopadlo:

Samokreslící tužka

Ještě mě napadlo, že bych kapku jen obstřihla, ale bála jsem se takhle riskovat :-D. 

Kdybych to měla sama zhodnotit... nepřijde mi to jako nejhorší začátek, ale do vymýšlení vlastních a opravdu kvalitních 3Dček budu muset ještě hodně trénovat.

Co říkáte na můj prvotní pokus Vy? :-)

Graphic tablet/Grafický tablet

Po dlouhé době se zase vracím ke psaní a chlubení se svými výtvory :-).

Jistý podíl na tom má i můj vánoční dárek, který mě letos překvapil pod stromečkem. Dostala jsem totiž grafický tablet. Týden předtím jsem měla jeden vypůjčený a práce na něm se mi moc líbila. Je to svým způsobem úplně jiné, než kreslení tužkou na papír, ale na druhou stranu vlastně hodně blízké. Obojí Vás může na tolik chytnout, že byste v té polozhrbené poloze, s perem (součást balení tabletu) v ruce a soustředěným výrazem upnutým na monitor počítače nejraději trávili celé dny, nebo alespoň celé vánoční prázdniny :-).  To se mi tedy nepovedlo, ale pár hodin jsem pro tuto zálibu našla.

A jak tato rozkošná návyková věcička vlastně funguje?

Základem všeho je ten tablet. Ne, vlastně ne docela. Úplným základem je místo na stole (nebo jiné ploše), čas a chuť ke kreslení :-). Pak tedy můžete umístit tablet, zapojit jej do počítače, nachystat si pero, případně předlohu, a spustit program, ve kterém chcete pracovat. Já zatím využívám jenom Gimp. Dřív jsem ho nenáviděla, protože se vždycky spouštěl, když jsem nechtěla - omylem jsem na ikonu klikla. A taky se patřičně dlouho načítá, proto mi to tolik pilo krev. Ale už jsme kamarádi :-). 

Další hodně využívaný program je Photoshop. Na mě je ale zatím docela složitý :-D. Nějak tam nejsem schopná najít všechny nástroje (zatím jsem objevila jen tužku), takže zůstávám u Gimpu.

Pokud se vám tohle všechno povedlo, můžete začít kreslit. Vždycky si vyberete nástroj, navolíte ,,krytí" (průsvitnost/hrubost), stopu (jak bude nástroj kreslit/jakou udělá čáru) a velikost. Potom pohybujete perem po tabletu a přitom je fajn se dívat, co za čáry to vlastně děláte - což se zobrazuje právě na monitoru počítače. Takže samotný tablet slouží vlastně jen jako taková plocha, po které přejíždíte tužkou a vytváříte imaginární čáry. Můžete také využít změny sklonu tužky a přítlaku (prostě jak moc ji nakloníte a jak moc přitlačíte). Ze začátku mi bylo proti srsti něčím docela ostrým přejíždět po tabletu. Řekla bych, že tato prvotní reakce je docela pochopitelná, obzvlášť pokud jste někdy měli v ruce normální tablet (myšleno iPad nebo nějaký Samsung,...).

Moje první obrázky z tabletu vznikly krátce před Vánocemi na vypůjčeném tabletu. Při úplně prvním setkání s touhle elektronickou vychytávkou jsem se pokusila nakreslit oko. 

Tady je.

Oko s motýlkem

Není to bůhvíco, ale pro začátek jsem byla spokojená :-).  Nejvíce mi daly zabrat řasy. Musela jsem se podívat na tutorial video, protože jinak mi místo řas vznikly jen podivné, až moc pravidelné, čárky (vypadaly trošku jako umělé řasy :-)). Ale nakonec jsem tedy zjistila, jak na to.

Další v pořadí byl pokus o něco trošku jiného. Chtěla jsem zkusit i krajinu, nebo alespoň vybarvit i pozadí obrázku. Opět na vypůjčeném tabletu.

Větev v mlze 

Větev uprostřed pouště

Možná jste si všimli, že pravý kraj je malinko zvláštní. Je to proto, že při práci mívám po obou stranách ,,výkresu" panely s nástroji a různým nastavením. Nějak mě nenapadlo pravý panel odsunout a zkontrolovat, jestli mi tam náhodou část nechybí. Po dokončení a uložení obrázku už jsem to nepředělávala - třeba se to ujme jako ,,záměrná chyba" :-D. 

Následující obrázek byl zhotoven za účelem dárku k Vánocům. Teď už bych to ale (snad) udělala líp. Našla jsem totiž způsob, jak dělat i nerozmazané obrázky! :-D

Tady máte skleněnou labuť.

Skleněná labuť

Jak říkám - teď už by dopadla asi lépe (nebo můžu alespoň doufat, že mi to někdo uvěří). Určitě se ještě na něco podobného chystám do budoucna. Sklo a voda... to jsou prostě výzvy! :-)

A poslední obrázek na mém nevlastním tabletu. Také dárek. Dal více práce, už kvůli půlkruhu v horní části (opravdu není jednoduché tím perem udělat přesný půlkruh a i když jsem jednou našla nějaký nástroj, který by mi to usnadnil, v danou chvíli nebyl k nalezení).

Žárovka, která rozsvítí buď vaše mozky, nebo nervy :-D (podle toho, jestli ji použijete, nebo kreslíte).

Žárovka

Na kreslení pomocí grafického tabletu je nejlepší to, že existuje šipka ,,zpět" a guma, která nezanechává protivné žmolky a hlavně vždycky zanechá dokonale bílé místo. 

Od té doby, co mám svého vlastního grafického mazlíka, můžu pracovat na větší ploše. Vypůjčený byl totiž ,,S" a já mám teď,,M". Rozdíl je opravdu viditelný! :-D 

Zatím (ke dni 6.1.2015) mám z nového tabletu dva obrázky. Vlastně ještě jeden rozdělaný, ale ten se vůbec nedařil, tak jsem ho odložila na dobu neurčitou. Měla jsem ten den nějakou smůlu. 

První, mnou uznaný, výtvor je tedy tahle chladná sněhová potvůrka, která tak nějak přivolala sníh (konečně i v ČR!). Navíc má v sobě i trochu vánoční atmosféry :-).

Zimní podoba kapky vody

Nebudu nic tajit - byla to piplačka :-D. Pořád to nevypadá tak, jak jsem chtěla, ale víc nebylo asi v mých silách. Velkou roli v tom hrála lenost a také skutečnost, že čím víc to budu upravovat, tím víc to zkazím. Takže mi nezbylo, než se s výsledkem spokojit. 

V dalším obrázku jsem poprvé zkusila použít i barvy. Jako předloha mi posloužila fotka, kterou jsem kdysi dávno měla na facebookové profilovce. 

Plyšák s plyšákem

Myška s medvídkem

Když jsem se do toho pouštěla, vůbec jsem nevěřila, že bych to mohla někdy dokončit. Jevilo se mi nemožným z těch několika hrubých náčrtů vytvořit myšku. Zvlášť když jsem viděla ty fousky. nakonec jsem udělala myšku podobnou slavnému myšákovi Stuartu Littleovi (speciálně v části, kdy se Stuart pere v pračce, jsou si opravdu podobní :-D). 

Takhle tedy vypadají moje dosavadní zkušenosti s grafickým tabletem. Doufám, že vás čtení (nebo rychlé projetí článkem) bavilo :-).