Jak šel čas...

Často přemýšlím nad tím, jak dlouho už vlastně kreslím.

Dost záleží na tom, co se vlastně pokládá za ,,kreslení". Protože třeba obrázky z mého útlého dětství bych nejradši vymazala z paměti všech, co je kdy viděli. Nedej bože, když si je ještě ke všemu někde vystavili a doteď se neobtěžovali udělit očím ostatních milost a sundat je. Vzpomínám si ale, že na obrázky koně jsem byla dlouhou dobu pyšná. Přitom to ani nebylo mnou nějak zvlášť oblíbené zvíře.
Kdybych ale za začátek kreslení pokládala dobu, kdy jsem se tomu věnovala s větším nadšením, lepšími tužkami a hlavně s větší sebereflexí, bylo by to pravděpodobně někdy začátkem roku 2013.
Jen pro představu- fotka z dubna 2013.

První pokus o autoportrét

Tenkrát jsem to brala za vrchol svého ,,umění", teď jsem musela trošku bojovat sama se sebou, abych sem tu fotku vůbec dala.
 

Někdy v té době jsem kreslení začala chápat jako zachycení něčeho, co vidím, cítím nebo si jen předtavuji. Protože třeba focením nikdy nemůžu získat to, co kreslením. S tužkou a trochou fantazie můžu přenést na papír a vůbec do hmotné formy cokoliv, co se mi zrodí v hlavě. Za to s foťákem, klidně i s nejlepším existujícím, můžu maximálně zachytit existující věci. A to se mi na tom líbí nejvíc. Ať je skutečnost jakákoliv, můžu si ji nakreslit, jak chci já. Proto jsem se rozhodla, že se to naučím pořádně.
 

Postupem času jsem kreslila víc a víc. Koupila jsem si nějaké umělecké tužky a zkoušela s nimi kreslit další obrázky (především portréty). Možná by to šlo líp, kdybych věděla, jak se s nimi pracuje :-). Jenže mně se nechtělo číst a sledovat videa. Já jsem chtěla zkoušet. Všechno pěkně rychle a bez námahy. Až po nějaké době (asi po roce) jsem se naučila trpělivosti a zaměřila se na detaily.
Tohle je fotka ze září 2014.

Další z mých autoportrétů

Začala jsem kreslit i zvířata, 3D obrázky, naučila se s akvarelovými pastelkami a hlavně dokázala sama sobě, že když tomu obětuju čas, nervy a sem tam zlomenou tuhu, dokážu se posunout dál. Jednou bych se chtěla dostat na takovou úroveň, abych dokázala několika tahy zachytit okamžik nebo nějakou osobu. Bez toho, abych musela hodiny civět na fotku nebo kteroukoliv jinou předlohu.