KURZ KRESLENÍ PRAVOU MOZKOVOU HEMISFÉROU - TUŽKA

V srpnu 2014 jsem se zúčastnila tohoto skvělého kurzu v Brně. (Je to už delší doba, ale až teď jsem se rozhodla pustit se do takhle dlouhého psaní, protože mám nějaké slabší období - nějak se mi nedaří nic čemu věnuji snahu a úsilí. Proto musím zkusit další aktivitu... třeba to prokletí zlomím :-D)

Je všeobecně známo, že se náš mozek (u obdarovanějších jedinců) skládá ze dvou hemisfér (hemi = polovina). Levá se zaměřuje na logické myšlení, paměť a všechny ty věci související s přírodními vědami, zatímco pravá podporuje naše emoce, cítění, kreativitu a snění. Už z takhle jednoduchého popisu mi bylo jasné, že ta pravá bude moje oblíbenější :-) (uznávám, že je možná trochu zvláštní oblibovat si části mozku). Proto jsem se rozhodla ji trochu procvičit a společně s mamkou jsem se přihlásila na kurz.

Mé očekávání bylo neurčité. Především mě zajímalo, jak se dá rozvíjet určitá hemisféra, pak jsem se taky chtěla pořádně naučit kreslit portrét - to bylo součástí kurzu - a nakonec i víkend v Brně bylo to, co mě lákalo :'). 

Na kurzu se sešly samé ženy (a já :-D), včele s lektorkou - taky ženou. Byla to moc milá mladá, čerstvě, paní. Celkem nás bylo asi dvanáct. Věkový průměr se pohyboval klem dvaceti let (s mým odhadem).

První den, hned brzo ráno (alespoň na mé poměry brzo - někdy v devět), jsme se se pokoušely během dvaceti minut nakreslit portrét podle fotky, kterou jsme si přinesly. (Fotku mého výtvoru sice mám, ale dávat ji sem opravdu nebudu.) Potom jsme se učily procvičovat kreslení oběma rukama zároveň. Vzaly jsme si do každé ruky tužku a kreslily nejprve symetrické obrázky, šikovnější z nás pokračovaly složitějšími útvary. Následovala ukázka vnímání tvarů. Vzaly jsme si čistý papír a pravou rukou jsme kreslily vlastní ruku. Háček byl v tom, že jsme se musely dívat pouze na ruku, nikoliv na papír. To se mi opravdu nedařilo, až jsem se sama divila, jaké pěti-(díkybohu, že jen pěti)-prsté monstrum se mi povedlo vytvořit. Další byla na řadě známá iluze: ,,Lidé z profilu, nebo pohár?". Na jednu stranu papíru jsme nakreslily profil tváře (z boku) a poté jsme dostaly za úkol nakreslit naproti němu obrácený, pokud možno totožný, obličej. Výsledkem byla právě zmiňovaná iluze (ovšem pouze tehdy, když se to povedlo). 

Tady je názorná ukázka mé snahy.

Pohár/profily

Pro moji obranu - není to tak snadné, jak by se mohlo zdát, navíc jsem byla ještě naprostý amatér v oblasti používání mozku (po kurzu jsem se naučila používat alespoň jeho část). 

Další úkol bylo překreslování ,,tajemství". Každá jsme dostala obrázek skoro celý překrytý papírem. Na vlastní papír jsme měly překreslovat vždy malou část obrázku, kterou jsme viděly po posunutí papíru níž. Snad si to dokážete představit z mého popisu :-D. Prostě jsme nevěděly, co kreslíme, protože, jak jsme na konci zjistily, obrázek byl ještě ke všemu otočen vzhůru nohama. Když jsme po zoufalém zakreslování nesmyslných čárek, koleček a jiných tvarů vlastní výtvor otočily, vyšel z toho, prý známý, obraz od Picassa. 

Opět ukázka:

Portrét Igora Stravinského

Jen pro představu - zkuste se nějakým způsobem podívat na obrázek vzhůru nohama. Poznali byste, o co se jedná kdybyste viděli vždy jen centimetr? To taky vysvětluje tu malou hlavu a zdeformovaný výraz. Samozřejmě jsem mohla přidat originál obrazu, ale proč bych zbytečně poukazovala na značné nepřesnosti :-). Podstatou tohoto obrázku bylo uvědomování si toho, jak funguje pravá část mozková rozdílně od levé. Levá nám totiž usnadňuje kreslení tím, že nám ,,říká" co vidí. Díky ní si během chvilky, co určitý předmět vidíme, zapamatujeme, jak vypadá, případně rozeznáme, co zobrazuje. Potom nám tedy většinou nedělá problém se alespoň pokusit ho nakreslit. Pravá mozková hemisféra nám ale nevyhodnotí, co vidíme za známý předmět, místo toho vnímá jeho barvu, tvar a také pocit, který v nás vyvolává. Tohle cvičení nám tedy pomohlo naučit se kreslit to, co vidíme a popřít to, co známe.

Potom následovala malá pauza pro čaj a sušenky. Během toho jsme se náramně bavily pohledem na některé zvlášť povedené nestvůrky (můj obrázek k nim naštěstí připočten nebyl). 

Po pauze jsme dostaly do rukou obrázek černé siluety koně na bílém pozadí. Naším úkolem bylo samozřejmě překreslení do negativu (napsala bych ,,znegování", ale působilo by to až příliš matematicky). 

Můj ,,negativní" koník....kdyby se viděl, stejně by nebyl pozitivně naladěn :-D

Polozávodní kůň

Jak můžete vidět na obrázku, rozdělily jsme si papír pomocí os na několik částí. Do největší přišlo tělo, zbylé byly určené zhruba pro končetiny a hlavu. Úkolem bylo kreslení pozadí (myšleno to za koněm) a především vnímat vnější obrys koně. Tužkou jsme tedy kreslily vše kolem koně. Musely jsme přesvědčit mozek, že to uprostřed obrázku vůbec není kůň. Lektorka nás v tom podporovala slovy: ,,Klidně si můžete na konci toho ,pejska' progumovat..." Když se člověk soustředil, opravdu to šlo. Výsledek ovšem není takový, jako byste vědomě kreslili koně. 

Poslední výzva dne byl portrét. Napřed jsme si řekly něco málo ke stínování a také jsme si nakreslily tzv. stupnici odstínů. Potom jsme každá obdržela předlohu s Fučíkem z profilu. Sešly jsme se u jednoho stolu (mám vždycky to štěstí, že můj stůl se stane tím vyvoleným, takže můžu zůstat sedět) a společně se dívaly na ,,světélka" a stíny obrázku. U každé malé části (např. nosních dírek) jsme se pozastavily a sdělovaly si, co nám připomínají. To sloužilo opět k podpoření pravé hemisféry - snažily jsme se totiž potlačit tu levou, která ví, že jsou to nosní dírky. Když jsme skončily s všemožnými názory na ,,gorily" v obočí, ,,šneky" v uchu a ,,rybami" místo řas, pustily jsme se do samotného kreslení. Musím uznat, že už po této lekci se mi kreslilo lépe. Ještě jsme si osvěžily proporce obličeje, přenášení bodů z předlohy na papír podle os. 

S výsledkem jsem byla, snad poprvé za den, vcelku spokojená.

Fučík

 

Tehdy jsem také objevila svůj ,,dar" omlazovat lidi. Povedlo se mi totiž ubrat tomu pánovi zhruba dvacet let. Ale myslím, že by se to mohlo jednou hodit :-). Minimálně při autoportrétu ze několik let.

Následující den nás čekala druhá část kurzu. Ráno jsme začaly s rozhýbáváním rukou. Jednoduše jsme na papír vytvářely krouživými pohyby osmičky. To bylo něco, co musel zvládnout prostě každý! Opravdu to krásně uvolnilo ruku. Hned jsem si řekla, že to budu dělat před každým kreslením...když tak nad tím teď zpětně přemýšlím, od té doby jsem to udělala asi dvakrát. 

Potom jsme dělaly dlouhé tahy, abychom dostaly do ruky švih a taky spirály k uvolnění zápěstí. 

Následovalo zase kreslení oběma rukama. Tentokrát už jsem zvládla, krom srdíček, hrušek a trojúhelníčků, taky auta, motýla, draka a dokonce králíčka s prasátkem :-) (ano, jsem na sebe opravdu hrdá). 

Další na seznamu bylo naše oblíbené kreslení ,,nevímčeho". Tentokrát jsem měla od začátku jisté tušení, co z toho vyleze. Ale to nic nemění na tom, že to bylo těžké. 

Můj výsledek.

Naštvaný trpaslík

Je to sice trošku ušmudlané, ale za to může Šmudla :-). Celkově ten trpaslík a sud vypadají, jako by je přeje parní válec, nebo minimálně tříkolka, ale i tak bych řekla, že je to docela pokrok oproti obrázku z předchozího dne.

Potom jsme byly opět pohoštěny sušenkami a čajem a po chvíli jsme pokračovaly. Čekala nás zase zkouška mozku v podobě negativu. Tentokrát to bylo ale těžší - měli jsme před sebou nějaké kytky (mé hluboké botanické znalosti to tipují na fialky, nebo macešky). Troufám si říct, že se mi to vůbec nepovedlo, ale pro úplnost mého prezentování kurzu budu muset zveřejnit fotku.

Tady tedy je.

Nějaké negativní kytky

 

Opět jsme se musely soustředit na bílé pozadí předlohy (na obrázku potom tužkou vykreslené). Na složitosti tomu přidala místa mezi květy. Ale všechny jsme se s úkolem popraly.

Skoro posledním krůčkem k absolvování kurzu bylo opět procvičení stínování. Tentokrát jsme si to předvedly na nosech. 

Mé dva nosy (podle předlohy).

Dva čichací orgány

Jak si můžete všimnout, první nos je stínován rozmazáváním, zatímco u druhého je použita technika hrubého skoro-šrafování. Vlastně je to totéž, jen u nosu vlevo nejsou stíny rozmazány. 

A konečně završení kurzu - druhý pokus o portrét podle přinesené fotky. Předtím jsme si ještě zopakovaly všechno to, co jsme se za ty dva dny naučily - proporce obličeje, světla, stíny a také vnímání tvarů.

Ukázka mého posledního obrázku.

Poslední práce

Tato krásná slečna je prosím moje sestra. Kde jsou ty časy, kdy si nás ostatní pletli... 

Díky naskenování se nějak zviditelnily nečistoty na papíře. Ve skutečnosti totiž nejdou tolik vidět. 

Kurz bych zhodnotila jako opravdu povedený! Myslím, že bych mohla mluvit za všechny, kdybych řekla, že byl opravdu obohacující a celkově skvělý! Od atmosféry, přes lektorku, až po sušenky a vše to, co jsme se naučily. Rozhodně doporučuji (což je vlastně podstata celého článku) :-). 

Doufám, že se někdo dostal až na tento řádek (pokud ano, patří Vám můj obdiv a vděk). Doufám, že se mi opravdu povedlo zlomit prokletí nedaření se a Vám se moje dlouhé hodnocení kurzu KRESLENÍ PRAVOU MOZKOVOU HEMISFÉROU - TUŽKA alespoň v rámci možností líbilo :-).